Baráž o NL…Co napsal O. Kos

Hallo boys,

Vlasta mi dal za úkol zhodnotit baráž, že prý jako z pohledu člověka zvenku, no prostě ze střídačky, kde jsem pěkně celou dobu seděl a doteď mám z toho otlačenej zadek, což je dobře, neb až na jeden vyjímečný Ivošův okamžik jsem tam prakticky chodit nemusel. Pokusím se v následujících řádcích nastínit průběh celé baráže z mého pohledu. Nečekejte prosím ode mě přesné popisy výkonů jednotlivých hráčů v utkáních, neboť k tomu by moje hlava potřebovala písemnou statistiku, na kterou nebyl čas. Navíc jsem všechna utkání velmi emotivně prožíval a snažil se povzbuzovat a tak si budu víc pamatovat atmosféru v týmu a pouze klíčové momenty. Ostatní věci pak dopíše třeba Jirka nebo Vlastík, kteří na tohle mají většího pamatováka.

Pátek:
Cesta vesnických balíků v kalhotách a světáků v kraťasech proběhla úspěšně a ve velkém vedru jsme se s jednou zastávkou na pivečku a obědu dostavili do Hlučína, kde nás od místních krátkokoncovkových domorodcu čekalo mile přivitani. Po ubytovani, pivečku a pizze (ja sem měl steak), jsme omrkli budoucí soupeře z Hlučína a Šumperka. Hlučín byl jednoznačně lepší, Šumperk nervózní. Mladí, nadšeně bojující a bouřlivým publikem podporování domácí sundali jesenické starší pány 3:0 a po hodině a půl jsme šli na řadu my. Z Bojkovic jsme měli trochu obavy, ale větším břemenem byla naše nervozita.

Sestava: Kolda., Pečis, Cafin, Ivoš, Viťa, Vlasta, na liberu Martin, na střídačce já a Jirka starší.

Do prvního setu jsme nevstoupili moc dobře, ale první set jako by předznamenal průběh celého utkání. Vždy docela značné vedení Bojkovic a potom naše mohutné dotahování před koncovku. Zvítězili jsme tuším o 2 nebo 3 body a celkem v pohodě šli do setu druhého. Průběh opět stejný, ale v závěru za našeho vedení o dva body soupeř haluzí prasetem otočil a Vlastíkovi pak poprvé za sezonu utekl lehký servis mezi prsty a soupeř to už pak dohrál. Třetí set, pokud si dobře pamatuju se nám vůbec nepovedl a hlavně došlo k velmi nepříjemnému momentu, kdy se v půli setu zranil po doskoku na soupeřovu nohu Ivoš a musel být střídán mou osobou. Po 10 míčích se sice vrátil, ale set jsme přestou prohráli a ne moc nadšeně jsme se chystali na čtvrtý. V něm opět soupeř před koncovkou vedl o několik míčů, ale v závěru jsme ho zase přejeli a šli na tiebreak. V něm jsme sice drželi krok, ale chyba v postavení a v poli nadšeně až zázračně hrající Bojkovičtí nám nedovolili zvítězit. Celý zápas nám dělal největší problém smečař z Bojkovic, vlasatý bratr Koloucha mladšího, který měl v tomto utkání jedinečnou formou a složil na co sáhl, bohudík se pak v dalším průběhu turnaje vytratil a tím spolurozhodl o našem postupu. Co se týče naší hry: slušné podání, celkem jsme hráli naši standardní hru založenou na dobrém útoku a bloku a docela dobře fungovala přihrávka. Párkrát zaskřípala spolupráce nahrávače se smečaři. Středem jsme prakticky nechodili, jak bývá naším dobrým zvykem. Horší to bylo v poli a při řešení nestandardních situací. V tom byl soupeř nad námi a proto vyhrál. Všichni hráči bodovali, bojovali i dělali chyby, ale na první utkání proti soupeři, který má s barážemi velké zkušenosti a bohužel i přes sympatické výkony je bude mít asi i napřesrok to byl slušný vstuo do začátku turnaje, ve kterém se sety počítaly a rozhodovaly. Zklamání z porážky sice chvíli zaznívalo, ale prohra 2:3 nebyla tak špatná, čehož jsme si byli vědomi a s klidným svědomím po do slušném výkonu se vydali na pivečko do centra a okolo půlnoci šli spát kromě tří žroutů smaženého sýra, kteří se šli podívat na místní diskotéku. Z ní si odnesli spoustu zejména vizuelních zážitků, o které se s ná i ráno podělili.

Sobota:
Ráno jsme hráli až třetí zápas a tak jsme v klidu sledovali jasno výhru Hlučína nad silným a všemi favorizovaným Vyškovem 3:0 a potom pro nás klíčové utkání, ve kterém šumperští nadšeným výkonem porazili Bojkovice 3:2, čímž skupinu pěkně zamotali a vložili náš případný postup pouze do našich rukou. Šumperk s dvěma hráči nad 50 let a s rozhodně největším věkovým průměrem zahrál úplně jinak než v pátek, kdo viděl obě utkání, musel vidět úplně jiná družstva Šumperku. Naše utkání s Vyškovem, vítězem JM přeboru již nebylo z naší strany poznamenáno takovou nervozitou, spíš bylo znát zdravé nabuzení a myslím že zejména kluci ze Znojma se chtěli na soupeře svých krajanů pořádně vytáhnout. Důležitá byla změna v sestavě, Ivoše na bloku vystřídal Martin, což když o tom tak dneska přemýšlím byl velmi důležitý moment. Martin se poslední dobou na liberu trochu hledal a moc si nevěřil, i když utkání s Bojkovicemi odehrál velmi slušně. Tím že šel na blok z něho spadla velká zodpovědnost, přihrával lépa než když byl na liberu a co bylo podstatné – na bloku byl úspěšný. Dalším důležitým faktorem byli fanoušci z Hrotovic, kteří nám vytvořili domácí bouřlivou atmosféru. První dva sety jsme odehráli famózně, smečaři, zjm. Víťa drtili soupeře a ten neměl šanci. Zablokovali jsme pár míčů, servisem jsme komplikovali rozehrávku soupeře. Třetí set jsme jim však koncovce vlastními chybami pustili a to zjm. Vlastík nesl velmi těžce a v začátku čtvrtého setu to bylo znát. Tenhle set byl velmi důležitý pro další vývoj a bylo od našich hráčů potřeba podat maximální výkon. Náš prapor pozvedl zjm. Pečis, který srovnal na 1:1 nechytatelnou, promiňte mi ten výraz jebou do lajny z doskoku. A potom už to tam mlátil z kůlu jak za mlada, hlava nehlava a soupeř koukal. K tomu se přidali všichni hráči výborným polem i útokem a přes několik obligátních chyb jsme zaslouženě vyhráli a zacpali hubu všem obdivovatelům kvality jihomoravského přeboru. Po utkání jsme zodpovědně nešli na pivo (tedy až na trenéra a vedoucího družstva), mírně relaxovali a s vědomím že před sebou máme 5 sety unavený Šumperk jsme se v klidu chystali na další zápas. V dalším utkání se čekal boj mezi Bojkovicemi a Hlučínem, ale domácí, jejichž hra roste s kvalitou soupeře nedali bojkovickým šanci, smazali je 3:0 a tím je odsoudili k jistému nepostupu a sami ihned po utkání bouřlivě oslavovali postup. V našem třetím zápase s Šumperkem jsme si již výrazně chtěli říct o postup a taktika naše velela zvítězit 3:0 nebo nic. Nutno podotknouti že když jenáš tým motivován a hrají všichni kolektivně, nemáme problém. A to byl případ tohoto utkání, které dokázalo nehecovat i jindy na hřišti spíše klidným dojmem působícího a soustředěného Penise. Soupeř pokud si dobře vzpomínám se nedostal do výrazného vedení, naopak jsme to byli mi kdo hru po celou dobu kontrolovali a zaslouženě vyhráli 3:0. Na čež jsme si s Vlastíkem v kroužku pěkně zabékali cigi caga… a spokojeně odešli na pivko s vědomím že je to blízko. Po tomto utkání jsme udělali předběžné výpočty a zjistili jsme, že pokud uhrajeme v příštím zápase s Hlučínem jeden set nebo pokud Vyškov, který jako jediný mohl náš postup ještě ohrozit ztratí set, jsme tam.. Což byla samozřejmě bomba. Večerní pitka se nekonala, po večeři jsme šli pozdravit Hlučíňáky do klubu 56, kde jsme dali symbolické pivko, popřáli k postupu a unavení šli spát.

Neděle:
Ráno jsme shlédli utkání Vyškova s Bojkovicemi, kterým jsme trošku pofandili a dotlačili je k výhře 3:2 (i když už vedli 2:0) a tím jsme se ocitli v historicky nejvyšší soutěži která se kdy v Hrotovicích hrála. Poslední utkání s Hlučínem jsme samozřejmě chtěli vyhrát. Soupeř vystřídal nahrávače, blakaře a univerzála, ale kromě prvního setu, který jsme jasně vyhráli to nebylo znát. Naopak naše hra nedostatkem motivace urpěla. V druhém setu jsem nastoupil na smeč já místo Pečiva a těch pár balonů do bloku a vyhulených servisů směrem k levé straně v koncovce chybělo. Třetí set byl náš nejhorší na turnaji. Byli jsme na ručník. Přihrávka zásadně 3 metry za debla, smeč zásadně s tristně do bloku. Tolik bloků jsem viděl naposledy na panelovém sídlišti Brno Bohunice. Nebyla chuť do hry, nedařilo se. V dalším setu jsme to naštěstí hodili za hlavu a zlepšeným výkonem, zejména díky kombinační hře jsme vyhráli. Tiebreak byl vyrovnaný až do stavu 10:10. kdy se nám nepovedly dvě smeče a přišel fatální okamžik, kdy Kolda vymyslel nádhernou kombinaci 1-5, martin odlákal všechny blokaře a já se na lavičce strachoval o polaře Hlučína, aby je nádherně naskočený Víťa přesně mířenou ranou nepřipravil o skalp. Naštěstí jak jsem později zjistil, vadily Víťovi otevřené dveře na konci haly, asi 15 metrů za hřištěm, nechtělo se mu tam chodit, tak je zkrátka a doslova z metru zavřel a soupeř se dostal do rozhodujícího trháku. Stáhli jsme ještě na 14:13, ale zaplněná hala dohnala domácí k asi zaslouženému vítězství, které nás ani pak moc nemrzelo.

Pokusím se nyní o hodnocení jednotlivých hráčů a jejich výkonů a projevu na hřišti: Jiří Kolouch mladší: až na vyjímky výborná náhra, slušně fungovala střela do kůlu, chyběla občas větší odvaha jít středem přes Cafina. V posledním utkání dokonce zablokoval, jinak tradičně blok slabší. Hra v poli taky žádná sláva, občas chyba v postavení. Důležitá však byla jeho rychlost při přesunu k míči na nahrávku a v tom je naše síla, nebál se využívat hráče v zóně jedna, dvakrát jsme útočili z šestky. Servis rotovaný slušný, v závěru jisté plachty.

Pečis: Po celou baráž jistota na smeči, v utkání s Vyškovem se přidala i netradičně výborná obětavost v poli. Velmi slušně přihrával, dařilo se mu z doskoku uhrávat důležité míče, byl úspěčný na bloku, kdy se nebál pomoct s blokem na středu i v kůlu na trojblok. Servis měl jistý, ale poměrně lehký. Myslím že se mu baráž povedla nad očekávání.

Viťa: Na smeči střídal silnější chvilky, kterých bylo víc se slabšími. Vcelku se dařila střela, která byla v jistých chvílích pro soupeře nechytatelná. Velmi dobře blokoval, když jednoblokem zaznamenal spoustu bodů. V utkání proti Vyškovu v prohraném setu šel třikrát na připravený dvojblok – chyběla tam možnost jím středem, naše slabina. Velmi malá úspěšnost byla však z útoku ze zóny dvě, tam by na tom chtělo zapracovat. Co se týče pole, byly chvíle kdy vzal všechno a chvíle kdy nevzal nic. Podání vcelku dobré, několik velmi prudkých super servisů, pár jich pokazil, ale většinou tvrdé podání. Jediného pipa si pěkně vychutnal a dal ho na zem.

Cafin: Tradičně dobře přihrával, v poli posbíral spoustu balonů. Na bloku si odehrával svoje. Středem moc nechodil, ale v důležitých momentech, když bylo potřeba, složil. Párkrát zbytečně riskantně nahrával bagrem k síti. Výborná jistá plachta z dálky dělala soupeři problémy.

Vlasta: Velmi dobrá přihrávka, dobrý tvrdý útok z dvojky i ze čtverky, několikrát v nouzi skvěle zahrál z doskoku. Jistý plachtící skákaný servis, z něhož bylo hodně bodů. Perfektní nahrávka do kůlu po vybírání nahravačem.

Martin: První zápas na liberu průměr. Na bloku paráda. Moc neútočil (jednou rána do debla přes pásku), ale o to více se snažil bránit na síti a v poli a byl úspěšný. Zejména sobota se mu moc povedla. Na začátku zkoušel skákaný servis, pak dával lehkou plachtu nebo rotované podání ze základní čáry. V poli vyčapal pár parádních tvrdých smečí.

Ivoš: V prvním utkání hrál dobře, ale pak se zranil a neměl šanci se ukázat. Celou dobu krásně pajdal a podporoval tým.

Olda: V prvním utkání nastoupil na chvíli za Ivoše a dokázal jenom zkazit servis, což udělal ještě dvakrát v utkání s Hlučínem, párkrát to nasolil do bloku a radši šel zpátky na střídačku. Jo a jeden blok. No a jinak jsem hlavně fandil a kecal do toho, protože sem strašně chytrej.

Takže jsme koučovi k 50 tým narozeninám dali asi nejlepší dárek, jaký jsme mohli, a jeli to oslavit do Vyškova do aquaparku, kde jsme si to pěkně užili. Oslavy určitě ještě nekončí, budou dlouhé a vydatné, stejně jako bude náročná a dlouhá další sezona v nové soutěži kde se pokusíme udržet. Prosím ty kteří mají pocit, že tu něco chybí tak ať to nějak dopíší.

Hrotovickému volejbalu zdar!

Olda