Choceň konečně dobyta!

VK Choceň – Sport V hotel Hrotovice 3:0 (24,16,21), 2:3 (-16,-23,18,20,-13)

Poslední den v září, v sobotu třicátého, odstartovala pro mnohá družstva volejbalová sezóna 2017/2018. Ani to hrotovické nebylo vyjímkou a po loňské záchraně vydřené v posledním dvojkole, mohla být právě zahájená sezóna pod vysokou sítí i nadále nazývána druholigovou. Los soutěže však byl neúprosný a poslal Hrotovické rovnou do jámy lvové – do choceňské haly „Pod sakem“. Ptáte se proč do jámy lvové? Důvody jsou v podstatě dva. Důvod první. Choceň hrála uplynulé 4 sezóny 1. ligu a nehraje ji dál jen „díky“ výměně licence se sestupujícím Nymburkem. Za Choceň hrála první ligu řada „pendlařů“ z Velkého Meziříčí, které po postupu právě do 1. ligy už hráče nepůjčuje. Z vlastních řad by nejspíš výrobci pomazánkového dohromady konkurenceschopný kádr pro vyšší soutěž nedali, proto se rozhodli jít cestou druholigovou. Důvod druhý. Za 4 roky společného působení ve 2. lize jsme z osmi zápasů hraných v Chocni nevyhráli ani jeden jediný (jednou jsme vedli 2:0, ale ani to nestačilo). Do Pardubického kraje jsme tedy vyrazili se skromnými ambicemi odvézt si nějaký ten bodík a pokusit se prolomit prokletí choceňské haly…

Bohužel hned první hrací den v sezóny jsme museli počítat absence. Z různých důvodů na utkání neodcestovali: Cafin, Jarda, Pája a až odpoledne dorazil Váňa. Navíc na lavičce budeme muset kvůli zdravotním problémům postrádat delší dobu i samotného Kouče. Sestava tedy vypadala následovně: nahrávač Kolda, přihrávači Pítrs a Kouba (premiéra v hrotovickém dresu), ulívač Sláťa, blokaři Víťa a Žibák, držťka Dodo a na lavičce jen puch ze sedmi zpocených chlapů. Sedmička statečných nezačala souboj s domácí skvadrou vůbec špatně a v ozvěnou dunící hale, specializované výhradně na odbíjenou, držela celý první set se soupeřem krok. Bohužel těsnou koncovku jsme ztratili 26:24 a vedení se tak ujali domácí. V setu druhém jsme hořeli na příjmu a z toho pramenil horší útok, který Choceňští pečlivě chytali v poli a následně trestali „bombovým“ protiútokem svých krajních smečařů – 25:16. Ve třetím setu jsme v úvodu několikrát bodovali blokem a vyklubal se nadějný náskok 3:10. Po několika nepřesnostech bylo však záhy srovnáno (12:12) a od té doby už jsme tahali za kratší konec pomyslného provazu – 25:21. Výsledek 3:0 vypadá jako nakládačka, ale své šance jsme měli a určitě jsme nehráli zase tak špatně.

Domácí chtěli domů na obídek, tak jsme domluvili kompromis a odveta začala v 13:15 (zajímavý začátek vzhledem k výsledku posledního odpoledního setu, ale o tom až za chvíli…). Mezitím dorazil Váňa, ale sestavu jsme ponechali s vědomím, že když to nepůjde, prostřídáme. Jenže ejhle, ono to šlo! Možná hostitelé ještě úplně nevytrávili teplý obídek, možná nás trošku podcenili, možná… Jisté ale je, že jsme hráli dva sety výborně a domácí nevěděli, co hrát. Vše se dařilo, servis, nahrávka, útok, blok i v poli jsme něco zvedli – 0:2 na sety. Ve třetím setu nás však úderová jistota opustila a otěže zápasu převzali do svých rukou opět domácí. Z kůlů zase létaly na naši stranu granáty, kdežto my jsme se na síti prosazovali jen velmi těžko. Na hřiště se dostal i Váňa, ale stále se nedařilo. Stav setů 2:2. Na programu tedy byl zkrácený set o bonusový bod. Měli jsme v úvodu „výhodu“ přihrávky, kterou jsme využili k jednobodovému vedení, které jsme si v podstatě pohlídali až do změny stran (7:8). Po výměně polí jsme odskočili na 8:10 a náskok jsme při Sláťově podání ještě rozmnožili na velice nadějných 11:14. Domácí „ztrátu“ uhráli 12:14 a přidali ještě jeden bod! V klíčový okamžik jsme dobře přihráli a Kolda poslal Víťu středem. Domácí polař sice útok zachytil, ale nedokázal ho zvednout do potřebné výšky. Poslední hvizd sudího Richtery a vítězné kolečko radosti na naší polovině kurtu znamenaly vítězství v poměru 13:15 (jak už jsem dříve napověděl). Z Chocně jsme si tedy odvezli 2 body za historickou a zaslouženou výhru!

Myslím, že z Chocně se moc body vozit nebudou a jsme rádi, že nám se to podařilo. V tabulce to sice stačí pouze na sedmé místo, ale určitě je výsledek lepším vstupem do sezóny, než který jsme zažili vloni (v Třebové dvě prohry 3:0). Za týden nás však nečeká o nic lehčí soupeř, v loni třetí, hradecká Slavia, která bude určitě chtít napravit dvě porážky ze Žďáru.

Naše sestava: J. Beránek, J. Doležal, J. Kolouch ml., Pe. Roupec, J. Slatinský, J. Spáčil, V. Svoboda, I. Vrána

Deníček:
* Dvojice sudích Pochop – Richtera pískala dobře. Několika málo chybiček se dopustila, ale na obou stranách…
* Premiéru v hrotovickém dresu si odbyl Jakub „Kouba“ Spáčil a byla to premiéra vydařená…
* Domácí bijci na razanci rozhodně nešetřili, což poznala nejvíc asi Žibákova hlava (4x). Inu ne vždy se vyplatí skákat tak vysoko…
* Mezi zápasy jsme šli na jedno rychlý do vedlejší krčmy, kde šéfoval místní kulturní promotér stylem: „Natoč si sám, dones si sám… a když už tam budeš, najel mi rum!“…
* Cestou domů jsme se stavili na baštu v Litomyšli U Medvěda, kde jsme také lehce zapili malýho Edu Koloucha…
* V hospodě se odehrála jedna historická událost, kterou opravdu nepamatuju: Sláťa si dal obvyklou svíčkovou s obvyklou dvojitou dávkou knedlíků (protože prý hubne), které opět jedl na čas. To je standardní věc, ale věřte nebo ne, on nedojedl maso!!!

Napsal „Pítrs“.