Bod vytažený z bláta

VK Dvůr Králové nad Labem – Sport V hotel Hrotovice 3:0 (17,21,17), 3:2 (22,22,-22,-19,14)

První listopadovou sobotu 4.11. odcestovali hrotovičtí pinkálisti k dalšímu pokračování druhé národní volejbalové ligy. Tentokrát vyrazili na daleký sever na jednu z nejdelších, 200 km čítající, cestu do Dvora Králové.

Domácí si zřejmě nemohou zvyknout na týden starý přechod na zimní čas, a aby se jim nenarušil spánkový rytmus, posunuli začátek na 9h! V souboji sousedů v tabulce bylo rozhodně o co hrát. Hrotovickým patřila ve velmi vyrovnaném průběžném pořadí čtvrtá pozice (3-2-1-2, 18:15, 14b) a Dvůr byl hned za nimi na příčce páté (4-1-0-3, 16:15, 14b). Na první Choceň (která hrála na půdě druhého Žďáru) ztrácela obě mužstva jediný bod, takže kdo by z haly ZŠ Strž vytěžil tučnější bodový příděl, ten mohl pomýšlet na pódiové umístění…

Na naší straně tentokrát absentovali Sláťa s Víťou. Naše základní sestava měla následující podobu: nahrávač Kolda, přihrávači Pítrs a Žibák, ulívka Kouba, blokaři Cafin a Pája, bez držky a na lavičce Jarda, Váňa a pouze v „civilu“ Dodo. První zápas se nám absolutně nepovedl, moc není o čem psát. Nebyla herní činnost, ve které bychom byli lepší, než domácí. Zkoušeli jsme i střídání, ale snaha něco změnit byla marná. Domácí hráli dobře, spolehlivě přihrávali, čapali v poli a na síti uhrávali vše, co jim přišlo pod ruku. Výsledek tedy nemohl zákonitě být jiný, než 3:0.

Po drobné rozepři ohledně začátku druhého zápasu jsme začali v 12:15. Promíchali jsme sestavu. Cafina jsme obětovali na libero, na blok šel Žibák, na účko Váňa, Kouba na smeč. Na obrazu hry se však mnohé nezměnilo. Skóre prvních dvou setů sice nevypadá tak zle, ale herně jsme se stále trápili a ve druhém setu byl na ukazateli skóre dokonce stav 10:1! Co v takovou chvíli dělat? Ať přišel na hřiště kdokoliv, lepší to nebylo. Tajmů by to chtělo tak 20 na set. Závěr druhé sady ale nebyl z naší strany tak špatný a pár dobrých míčů jsme přece jen uhráli. Pověstná jiskřička naděje byla tedy vykřesána! Když rozhodčí v úvodu třetího setu neviděl jasnou teč našeho bloku, domácí byli najednou mírně rozladěni. Toho jsme využili a šli do vedení. Najednou se karta obrátila, odhalili jsme slabinu na příjmu Dvořanů a na kůlech jsme přece jen něco ubránili. Doslova jsme vydřeli třetí a pak i čtvrtý set a hle, kdo by to byl tušil, měli jsme bod a mohli jsme přidat ještě druhý! A začátek pátého setu tomu i nasvědčoval – 0:4. Domácí ale kontrovali a rychle jsme vybrali oba naše time-outy ve snaze zastavit soupeře co nejdřív. Nepovedlo se – 7:4. Set jako na houpačce pokračoval, točíme strany a vedeme pro změnu my – 7:8. Po změně stran vedení držíme, až odskočíme na nadějných 11:13. Vzápětí je srovnáno. První mečbol máme ale my a v dlouhé výměně chybí i špetka toho štěstíčka. Rozehru ukončují domácí ulívkou v nouzi, která nám padá do pole, aniž by ji někdo zkusil vybrat. Následuje náš útok daleko do autu a eso domácích a je po nadějích. Škoda, byli jsme blízko vítězství, ale ruku na srdce, za předvedenou hru jsme si to nezasloužili. I tak má alespoň jeden bod do tabulky v daném rozpoložení cenu zlata!

Domácí byli určitě hratelní, ale absence Doda na přihrávce a v poli a Slátě na útoku byla hodně znát. Zisk pouhého jednoho bodu nás sesunul v našlapané tabulce na šesté místo. Za týden přivítáme doma netradičně od 11h odvěkého soupeře – zkušený tým Hronova.

Naše sestava: J. Beránek, J. Cafourek, J. Čeček, J. Doležal, J. Kolouch ml., Pa. Roupec, Pe. Roupec, J. Spáčil, I. Vrána.

Deníček:
* Dvojice sudích R. Máša – P. Richtera pískala slušně, pár chybiček tam bylo, ale určitě předvedla jeden z těch lepších druholigových výkonů…
* A proč vlastně Dodo nemohl hrát? Zapomněli jsme doma registračky, takže se muselo hrát na občanky, jenže jediný Dodo neměl ani tu, takže jel 200 km jen na čumandu…
* Mírná rozepře vznikla po prvním zápase ohledně začátku odvety. Domácí nám šoupli začátek prvního špílu na devítku kvůli obsazené hale odpoledne a pak chtějí hrát odvetu za bez mála dvě a půl hodiny! Prý jsou diváci zvyklí chodit na oběd a blá blá blá…, hlavně, že na začátku druhé zápasu tribuny zaplnili celí dva místní senioři. I tak měli ti diváci na oběd hodinu a půl…
* Odpoledne nám Koubič doporučil hospodu v Hradci – prý střední cenová a výborně tam vaří. Check na mobilu a oči lezou z důlku: jestli je polívka za pade a těstoviny za 2 kila střední cenová, tak já jsem sedmihlavej drak (sám Koubič odjel někam k Olomócu na zabíjačku). Tak jsme zavzpomínali a zakotvili v místní hospodě U Hlaváčků. Čekala nás pořádná nálož české klasiky za polovinu peněz a oslavenec Pája nás pozval na pivko. Díky…

Napsal „Pítrs“.